Prázdno / Vuolto 1

Jeden z textů k cyklu obrazů Prázdno

Ve svých obrazech reaguji na citát z knihy Heleny Haškovcové: Dokud člověk neumřel, žije.

Zamýšlím se nad otázkou, co ve všeobecném pojetí, ale i pro mě samotnou znamená pojem plnohodnotný život, život něčím narušený, omezený a přežívání či čekání na vlastní smrt. Mé obrazy jsou především vyjádřením situlace dnešní doby, kdy díky velkému pokroku ve vědě současná medicína může zadržet smrt, přičemž však produkuje velké množství lidí chronicky nemocných. Přemýšlím nad bolestným obrazem lidí, jejíž mysl je stále schopná vnímat, kteří jsou však kvůli fyzické neschopnosti odkázaní na pomoc jiné osoby, případně závislý na správné funkci přístrojů.

Rysy ve tvářích lidí na obrazech jsou nečitelné, rozostřené. Pro pozorovatele anonymní postava, starý nemocný člověk, jeden jako druhý. Individuality se slévají do obrazu někoho slabého. Zapomínáme, že za zástěnou stáří a nemoci je každý z nich člověk s konkrétním životním příběhem.

Mi interesso a persone anziane, della vecchia, della morte e eutanasia.

Nei suoi dipindi rispondere citare il libro di Helena Haškovcova: „Fino a quando uomo non é morto, vive“.

Penso che la quuestione di che cosa si intende per vita piena, la vita é limitata, e la sopravvivenza e in attesa della sua morte. I miei quarde riflettono tempo di oggi. Grazie di grandi progressi della scienza, la medicina moderna puó fermare la morte, ma produce molti malati cronici. Sto pensando di persone che sono ancora in grado di percepire lamviente, ma sono dovuti a incapatica fisica dipendono aiuto di un altra persona o dispositivo.

Caratteristiche di solti delle persone sono sfocati, illeggibili. Individualita si fondo in immagine di cualcono debole. Ci dimentichiamo che si tratta di persone con una storia di vita particolare.